Historický vývoj

Stručná historie hradu Kunětická hora

Kunětická hora je charakteristickou dominantou východočeského Polabí, která vznikla třetihorní činností Země. Někdy se jí přezdívá východočeský Říp, kvůli podobě, ale i významu, jenž pro zdejší obyvatele nesla. Díky své siluetě a monumentálnímu postavení v rovinaté krajině byla osídlena našimi předky již v období pravěku. Doloženo je konkrétně osídlení mladší a pozdní doby bronzové a starší doby železné. Keltové tu mívali vyhlášenou dílnu na výrobu žernovů (distribuovaných odtud až do vzdálenosti přes sto kilometrů). Původní kupovitý tvar hory byl narušen v průběhu posledních staletí těžbou kamene,  ve středověku navíc získala hora nový výrazný vizuální prvek v podobě kamenného hradu na svém vrcholu.

Na základě archeologických výzkumů lze říci, že rozsáhlý hradní komplex stál na Kunětické hoře nejpozději již ve druhé polovině 14. století. Šlo o hrad s palácem a hranolovou, původně obytnou věží ve východní části areálu, a kruhovou věží v západní části areálu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost, že hrad byl královským majetkem. Písemné zmínky o existenci a podobě hradu z tohoto raného období se ovšem nedochovaly.

Do širšího povědomí se Kunětická hora dostala o něco později, za husitských válek. Od roku 1421 (první písemná zmínka o hradu) patřila k důležitým strategickým opěrným bodům stoupenců podobojí. Po dobytí opatovického kláštera ji obsadil husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka, schopný stratég, původně radikální orebita, který se nakonec přiklonil k umírněnému křídlu a do dějin vešel jako vítězný vůdce panské jednoty v bitvě u Lipan 30. 5. 1434. Do roku 1423 uskutečnil přestavbu dávající Kunětické hoře podobu typického husitského hradu. Ten se vyznačoval nebývale rozsáhlým a dobře opevněným předhradím, které sloužilo k zimování početných polních vojsk. Po smrti Diviše Bořka roku 1437 se obrovské panství postupně rozpadlo. Kunětickou horu zdědil syn Soběslav Mrzák z Miletínka, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad, jemuž hrad nakonec po roce 1464 postoupil. Ze tří synů českého husitského krále připadla po roce 1471 Kunětická hora Jindřichu staršímu z Minsternberka. Dvacetileté hospodaření se ovšem nevyznačovalo velkými finančními úspěchy a postupný rozprodej vesnic na pardubickém a kunětickohorském panství ukončil Jindřich roku 1491 převodem panství na Viléma II. z Pernštejna.
 

"Kuňka" je první bod, kterým se tento významný moravský šlechtický rod zakupuje ve východních Čechách a odtud dál pokračuje ve své expanzi. Pro Kunětickou horu znamená příchod Pernštejnů éru nebývalého rozkvětu. Za Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana dochází v letech 1491 až 1548 k největší přestavbě hradu. Hradní obydlí se postupně proměnilo v několika stavebních úpravách, pozdně gotických a renesančních, v majestátní zámecké sídlo (Pernštejnové o Kunětické hoře hovořili vždy jako o zámku). Nádvoří hradního jádra, do jehož organismu se zapojila válcová věž, se otevíralo portálem datovaným rokem 1509, který je dnes důležitým dokladem rané pernštejnské renesance. Pro dobu Viléma z Pernštejna je spíše charakteristický pozdně gotický sloh. Projevil se ve sklípkových klenbách rytířského sálu v přízemí, v nově zřízené kapli svaté Kateřiny a v prostorách jižního křídla paláce a věže. Za Viléma a jeho synů vznikly hlavní společenské sály v prvém a druhém patře jižního a západního křídla a reprezentativní místnosti severního křídla, prosvětlené velkými okny. Palác pak odděloval od dalšího nádvoří hluboký příkop s padacím mostem. Nádvoří zastavěli Pernštejnové podsklepenými hospodářskými budovami a poblíž třetí brány vyhloubili studnu (hloubka cca 70 metrů). O významu hradu za Pernštejnů mnohé vypovídá návštěva krále Vladislava Jagellonského, spojená s pasováním synů Vojtěcha a Jana na rytíře v červenci roku 1497. 

Kunětická hora dodnes zaujímá výjimečné místo v dějinách hradní architektury výstavbou pernštejnského opevnění, které využívalo mohutných zemních valů a kruhových rondelů. Z rondelů se do současnosti zachovaly pouze dva, jihozápadní padl za oběť těžbě kamene v minulých stoletích. Celý systém obrany zajišťovaly dále jednotlivé hradební okruhy s příkopy, na severní přístupové komunikaci navázané na šestici strážních bran. Kunětická hora představuje jeden z vrcholů vývoje středověkého hradu v českých zemích. I proto byl celý areál na počátku milénia prohlášen národní kulturní památkou.
 

Význam slavného rodu v dalších generacích upadal. Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna zadlužené panství královské komoře. Po odchodu Pernštejnů se - i vlivem širších společenských proměn -  postupně zmenšuje také význam hradu. Na sklonku třicetileté války, v listopadu 1645, oblehlo Kunětickou horu švédské vojsko pod vedením generála Linharta Torstensona. Narychlo vyslaná vojenská jednotka z Pardubic nedokázala čelit mnohonásobné přesile a hrad byl Švédy dobyt. Vypleněný a vypálený objekt podléhal rychle zkáze, kterou bohužel ještě uspíšila dlouhodobá těžba zdejšího kvalitního kamene trvající až do počátku 20. století. Znamenala nevratnou likvidaci západní a jihozápadní části hradu, která se na sklonku 19. století zřítila do kamenolomu.

Přes různé snahy se v průběhu 19. století nepodařilo zajistit záchranu velkolepých zřícenin (za Kuňku intervenovali třeba Mikoláš Aleš nebo Alois Jirásek). Hradu i hoře jako takové reálně hrozil zánik. Až roku 1917 si Kunětickou horu pronajal a roku 1919 zakoupil pardubický Muzejní spolek. V roce 1920 se ustavilo Kunětické družstvo, které zahájilo nezbytné zabezpečovací práce. Roku 1923 započala ambiciózní a rozsahem nebývalá obnova hradu podle projektu Dušana Jurkoviče a architekta Jana Pacla. Na základě této architektonické koncepce vznikla i vyhlášená restaurace s hodnotnými interiéry v západním traktu, v němž je po rozsáhlé rekonstrukci od roku 2021 umístěna moderní expozice o životě a díle Dušana Jurkoviče a zásadní opravě hradu, které před sto lety Jurkovič vedl. Přístupné jsou po téměř padesáti letech chátrání historické Jurkovičovy interiéry, nesoucí jeho typický rukopis (Zelený salonek, Červený salonek, schodišťová hala...). Kunětické družstvo dále za první republiky zastřešilo hradní palác, obnovilo v něm některé prostory v prvém a druhém patře a umístilo v nich expozici.
 

V dobách první republiky patřila Kunětická hora k nejnavštěvovanějším tuzemským památkám. V roce 1953 přešel objekt do majetku státu, který se tehdy neukázal jako dobrý správce. Pro neúdržbu a následný špatný stav musely být od poloviny 70. let postupně uzavírány jeho jednotlivé části a od roku 1981 byl znepřístupněn i hrad jako takový.

Po provedení nezbytných oprav paláce a rozsáhlém archeologickém průzkumu byl hrad znovu zpřístupněn pro veřejnost na jaře roku 1993. Opravy v hradním areálu probíhají průběžně až do dnešních dnů (v letech 2021 a 2022 památková obnova hradního paláce - více informací zde).